Stonky mangoldu se pojídají za sirova, podobně jako kedlubna. Mangold byl před tři sta lety nejoblíbenější zeleninou ve střední Evropě, než jej později nahradil špenát. Byl po staletí znám ve starověkém Řecku, kde si na něm lid pochutnával ve formě listů a kořenů ochucených hořčicí. Byl upravován jako příloha k čočce nebo fazolím. Dále se mangold z velké Římské říše rozšířil do střední a severní Evropy. Ve středověku potom putuje až na Dálný Východ.
Má jméno listová řepa
Mangold je zeleninou něco mezi řepou a špenátem, a podle toho také vypadá i jeho mnohabarevný vzhled. Působí velmi dekorativním dojmem. Jeho barva se může pohybovat od tmavě zelené se zářivě červenou a žilkováním, nebo žluté, či pestrobarevně, s odstíny bělavými, žlutými, růžovými i fialovými. Můžeme najít i odstíny purpurové či fialové.
Mangold obsahuje vysoké
· množství vitamínu C, A, B, E
· vápník
· železo
· fosfor
· draslík
· hořčík.
· bílkoviny
· cukry
· kyselinu šťavelovou
Mangold je využíván jako
· prevence nádorových onemocnění,
· také příznivě působí na nervový systém
· čistí krev a je velice vhodný při chudokrevnosti
· působí proti kornatění cév
Je mírně projímavý. Má mírně ořechovou příchuť, nechutná ani palčivě, ani ostře. Nejčastěji bývá upravován jako špenát. Máme-li mladé, křehké listy, můžeme je přidávat do salátů, kde jsou výtečné. Větší listy mangoldy využijeme do špenátu.
Silné stonky je potom vhodné zpracovat zvlášť, zejména jako dušené, uvařené i smažené jako přílohu, nebo je lze přidávat do zeleninových polévek.
Listy s řapíky můžeme použít do čínských nebo indických jídel. Výborné jsou jako nádivky do slaných pokrmů a rozličných mas, závitků a palačinek, nebo koláčů a polévek.
Zkuste někdy upéci koláč s mangoldem a rajčaty, je vynikající. S těstovinami, v různých roládách, v orientálních a indických pokrmech najde mangold rovněž své uplatnění.