Wi-Fi není novodobým fenoménem, jak se mnozí z vás domnívají. Souvisí totiž s principem náhodné proměnlivosti frekvencí kanálů pro vysílání rádiových vln v průběhu druhé světové války. V roce 1942, tedy v době, kdy ještě hitlerovské Německo ovládalo většinu Evropy a stálo před branami ruské metropole, se George Antheil a Hedy Lamarr rozhodli nechat potvrdit patent na střídání frekvencí proti nasazení odrušování rádiem řízených torpéd ponorek a torpédoborců.
Wi-Fi sítě využívala armáda více než dvacet let
Tato technologie se používala i v 60. letech pro přenos dat v americké námořní flotile a pro armádní účely se běžně užívala až do konce 70. let. V roce 1981 se poprvé objevila i v civilním sektoru. Technický standard frekvenčního spektra Wi-Fi byl poprvé stanoven v roce 1997 a byl znám jako IEEE 802.11. O dva roky později vznikla organizace Wireless Ethernet Compatibility Alliance (zkráceně WECA), která již všem výrobcům zařízení na bázi standardizované typologie přidělovala oprávnění využívat známé černobílé logo Wi-Fi.
V současné době většina zařízení pracuje na standardech 802.11g, který je znám od roku 2003, mimo to se v zařízeních objevuje koncové písmeno standardu „n“ s podporou vícenásobného výstupu i vstupu pro zvýšení propustnosti. Od roku 2013 se používají také standardy „ac“ a „ad“.
Bezlicenční pásmo je základem práce Wi-Fi
Wi-Fi sítě pracují v určitém přesně vymezeném frekvenčním rozmezí, je to proto, aby byli provozovatelé chráněni před těmi dalšími, kteří pracují v pásmech rádiových vln. Z toho důvodu bylo přiděleno těmto zařízením tzv. bezlicenční pásmo (ona známá frekvence 2,4 GHz.) Počet frekvencí je ve skutečnosti omezený svým rozsahem, mimochodem, některé rádiové zdroje v domácnosti také pracují na podobném principu, např. mikrovlnná trouba. Každopádně všichni výrobci a provozovatelé Wi-FI musí dodržovat ustanovení Českého telekomunikačního úřadu.
Všechny bezdrátové komunikace pracují buď skrytě, nebo viditelně, což znamená vysílání tzv. Service Set Identifieru (SSID). Je to sled znaků ASCII (až 32 znaků) a tento identifikační lokátor je viditelný jako dostupná síť. Klient se pak k ní může připojit, pokud zná příslušné identifikační údaje.